na Blog.cz

Bylo jedenáct večer, když jsem odeslala Mafiánovi tuhle SMS. Měla jsem už zhasnuto... ségra spala už dávno a máti kupodivu taky, jelikož dospávala flám. Měla jsem citlivou náladu, byl večer, což znamená, že pocity jsou silnější a dočetla jsem knižní verzi Upířích deníků. Zmítala jsem se v citech. Najednou mě opustila beznaděj z předchozích dní, kdy se mě dotkla od něj pomalu každá druhá věta, kdy jsem z každý konverzace na facu nebo SMS odcházela smutná, naštvaná a zklamaná. Najednou jsem měla chuť mu poslat do dálky pár hezkejch slov. Chtěla jsem, aby na mě myslel s úsměvem a né s tim, že je teď mezi náma napětí a že se chovám podrážděně... chtěla jsem změnit atmosféru. Chtěla jsem, aby usínal s tim, že jsem mu popřála dobrou noc... odesláno, doručeno. V tu chvíli jsem hrozně chtěla, aby mi napsal pár hezkejch slov. Zapomněla jsem na to, že je chladnější... jen jsem chtěla, aby mi napsal něco... s čím se mi bude líp usínat. Snažila jsem se vyvolat pocit lásky, kterej k němu cejtím... snad, aby to přitáhlo něco hezkýho od něj. Přišla mi SMS. Dobrou dobrou... Tam k tobe do myho rodnyho kraje Usmála jsem se, až se mi oči zalily slzami. To ,,tam k tobe" ve mně vyvolalo pocit štěstí. Najednou jsem pocítila naději, že neni všechno ztracený... v tu chvíli jsem se cejtila fajn. Snažila jsem si vybavit jeho obličej a poslat mu na dálku ten skvělej pocit, kterej ta SMS u mě vyvolala. Teď už jsem mohla v klidu usnout.